pondělí 19. ledna 2015

Poisoned Alice

Možná by se tenhle článek měl spíše jmenovat „Dobrodružný příběh o tom, jak jsme s pár holkama vyráběly lolita časopis“...
Jelikož jsem jednu dobu byla dost aktivní v české lolita komunitě (pro neznalé více infa tady) a jelikož musím pořád něco dělat... napadlo mě vytvořit spolu s dalšími slečnami z komunity lolita časopis. Měl vypadat jako normální časopis, úvodník, obsah, nějaké ty články, ale zveřejňovaly jsme jej pouze na internetu, a to v jednom chytrém prográmku, takže se dalo otáčet stránkami jako u papírového časopisu, a dokonce to vydávalo zvuky otáčení stránek, takže taková počítačová simulace časopisu :).
Koncipovaly jsme jej jako tříměsíčník a vyšlo celkem pět čísel. Každé z nich se celé točilo kolem jednoho z lolita stylů – classic lolita, gothic lolita, sweet lolita, punk lolita a casual lolita.
První číslo bylo takovým překvapením na jedno z velkých lolita setkání a upřímně... bylo příšerné! Pracovalo na něm pár lidí, kteří byli nadšenci, což znamená, že ani jeden z nich neměl ani páru o nějaké typografii nebo grafické úpravě, veškerý text byl v jednom sloupci, titulky článků splývaly s textem a tak dále... Články jsem psala a sháněla s kamarádkou Shanou (od lidí, kteří se „zavázali přísným slibem mlčenlivosti“, že překvapení nevyzradí). V potu tváře (ehm, berte to samozřejmě s rezervou...) jsme jej vytvářeli po večerech bez použití specializovaných programů jenom v Photoshopu. Uvrtali jsme na to chudáka jednoho kamaráda, který sám neměl moc ponětí, co dělá. A věděli jsme, že to není ideální, však jsme to číslo brali spíše jako odrazový můstek. O to více nás mrzelo, že místo komentářů, co zlepšit, jsme se povětšinou dozvěděli, co všechno je špatně nenávistnou formou od anonymů na internetu. A to je bohužel problém této komunity dodnes, většina lidí nebyla schopná nám nějak normálně říci, co se jim líbí a nelíbí, a tak jsme se většinu chyb dozvídali stylem „jedna paní povídala“ od lidí, kteří něco zaslechli od lidí, kteří se o tom bavili...




No, naštěstí jelikož už bylo po překvapení, mohli jsme do tvorby dalšího čísla zapojit mnohem více lidí. Většina jich byla zpočátku nadšená a naslibovala hromady článků, sami se nám ozývali s tím, že by přispěli. Hip hip hurá! Ovšem když se tedy rozdělily úkoly a pak přišel čas uzávěrky... měli najednou všichni spoustu výmluv a skoro nikdo nikdy článek nedodal včas. většina mé práce se tedy sestávala z toho, že jsem jenom všechny naháněla, aby dodali články :-D.
Jak tedy vlastně vypadala práce na každém čísle... Se Shanou jsme utvořily jádro „redakčního týmu“ a vždycky vymyslely, jakému stylu se bude věnovat další číslo a jaké články by mohl kdo napsat. Pokud se našel někdo, kdo nabídl pomoc nebo konkrétní článek, snažily jsme se jej nějak zakomponovat do čísla. Poté jsme si rozdělily, která z nás komu napíše. Když byli lidé obepsaní, začalo se čekat na články. Jelikož jsem většinu holek znala, čas od času jsem se jim připomínala, ale stejně se vždycky našel někdo, kdo svůj článek psal na poslední chvíli (to jsou ti lidi, kteří v den uzávěrky napsali, jak to nestíhali a že určitě dodají článek zítra). Pokud se někdo rovnou ozval s tím, že článek nakonec nedodá, musely jsme improvizovat a článek napsat samy. Ale abych holkám jenom nekřivdila, samozřejmě spousta z nich články dodala včas a některé dokonce s předstihem :). Když začali lidé posílat články, podrobovala jsem jeden po druhém důkladné gramatické a stylistické korektuře. No a pak už byla jenom potřeba dát časopisu grafický háv. U druhého čísla se o to postarala jiná naše kamarádka, tentokrát už ve specializovaném programu (ale už si nepamatuju, co tehdy použila). Akorát byla ta grafika taková... opravdu VELMI minimalistická...



Nakonec to dopadlo tak, že grafiku třetího čísla jsem vytvářela já (také tehdy člověk bez jakýchkoliv typografických či jiných znalostí), protože nebyl kdo jiný by se toho ujal. V Photoshopu, ve kterém jsem do té doby jenom upravovala fotky, jsem si vytvořila spoustu neskutečně složitých postupů, jak udělat něco, co by jinde (třeba v InDesignu) šlo udělat pomocí dvou kliknutí. Celá práce na grafice se nesla ve stylu „Proč to dělat jednoduše, když to přece jde tak krááásně složitě.“Jelikož se mělo věnovat sladkému stylu sweet lolita, ladila jsem ho celé do růžova a každou stránku udělala jinak barevnou a zaplnila ji gumovými medvídy, lízátky, cupcaky...





Udělat každou stránku v Photoshopu tak, aby vše bylo symetrické, mi zabralo prakticky celý týden, ale číslo bylo konečně na světě! Hrdě jsem ho hodila na stránky, aby na internet zase přišla hromada anonymních zpráv, jak je to a to špatně. Kritika je jedna věc, posouvá člověka dále, ale anonymní urážky na to, jak to vypadá hnusn,ě nikoho nikam neposunou... A hlavně, když se do vás takhle někdo obouvá, tak vám to bere veškerou chuť cokoliv dělat.
Naštěstí se nám poté ozvala slečna Lysandra, která se živila jako typografka, a přislíbila, že nám bude dělat grafiku. Stačí, když jí pošleme podklady! Jednoho dne jsem se s ní tedy sešla a vymyslely jsme novou „profesionální“ grafiku pro časopis. Poté jsem jí už jenom posílala texty a fotky a ona z nich vytvořila číslo, které mi následně poslala v PDF.





S její pomocí se nám podařilo vytvořit dvě čísla – punk a casual. Časopis si konečně našel jednotnou grafickou úpravu, a tak si troufám tvrdit, že poslední dvě čísla byla opravdu povedená :). Mým nejoblíbenějším je výše vyobrazené punk číslo (i když musím uznat, že je pravda, co napsala k účesu v návodu na punk účes kdysi jedna slečna na net – že by z toho Vivienne Westwood dostala osypky – ten účes byl opravdu až moc „známka punku“ :-D ).





První číslo vyšlo 10.12. 2010, poslední 30.1. 2012. Mezi pravidelné rubriky patřilo – představení lolita stylu, kolem kterého se celé číslo točilo, rozhovor s jednou slečnou z komunity, článek o lolita komunitě z určitého města (Brno, Olomouc, Plzeň..., psaly to holky, které v daném městě bydlely), fotky pokojíčku některé slečny z komunity, představení značky vyrábějící lolita doplňky nebo šijící lolita oblečení, photoshoot, článek s tipy na místa, kde se dají fotit zajímavé fotky, návod na vyrobení nějakého lolita doplňku, tutorial na účes a na make up, recept a recenze zajímavého podniku. Snažily jsme se opravdu získávat články od různých slečen, i recenze na podniky byly z různých měst, přesto jsme se v dotazníku, který jsme ke konci ohledně časopisu vytvořily, dozvěděly, že protěžujeme svoje kamarádky a tak (ono když vám někdo slíbí dodat článek a je těsně před uzávěrkou a vy potřebujete zaplnit pravidelnou rubriku, komu se asi ozvete...). Ačkoliv spousta holek říkala, že se na další číslo vždycky těší, zároveň jsme si připadaly jako pod drobnohledem, někdo si očividně dával práci s tím, aby nám omlátil o hlavu sebemenší chybičku, co tam našel. Když se k tomu přidalo psaní bakalářky a blížící se státnice (moje), byla to pro časopis bohužel konečná. Ani poté, co jsem státnice úspěšně složila, jsme se k vytváření časopisu nevrátily... Občas toho trochu lituju ;).
Čísla byla zveřejňovaná na stránce, o kterou se nám staral kamarád, jenže když jsme s ním přestaly být v kontaktu a objevily se problémy s hostingem (další číslo nešlo nahrát, protože jsme překročily kapacitu free webu), snažily jsme se to opravit samy a jaksi... jsme to ještě více „rozbily“. Takže v současné době nejdou čísla nikde na internetu dohledat, ale pokud vymyslíte, jak a kam by se dala nahrát, ráda je nahraju a zveřejním tady na blogu, i když vím, že nejsou dokonalá, ale tak každý nějak začínal :).

A pokud k tomuhle článku zabloudí někdo, kdo časopis před těmi roky četl, budu ráda, když mi tu zanechá nějaký komentář s názorem :)

No a komunita letos po dvou letech začala vést nový časopis :) http://www.slicna-antonie.cz

1 komentář:

  1. Do Poisoned Alice bych ráda po letech opět mrkla. Napadá mě klasika uložto, klidně pod heslem, které tady vystavíš do článku nebo do nového tabu v postranní liště. Nebo issuu.com, ale tam je to asi vždy veřejné, ale jinak super stránka, doporučuji i jen tak :)

    OdpovědětVymazat